Sedm rozhovorů se zajímavými lidmi, jejíchž svět je stále napojen na ten dětský, stejně jako ten náš v KROUŽKÁCH.

Tento 3.díl se naše koordinátorka tanečních a hudebních kroužků Adélka bude ptát oblíbené pedagožky Elišky Tunkové alias Elly, vyučující na naší Základní umělecké škole Flow obor ZPĚV.

1.Eliško, jak byste nejlépe popsala vaše napojení na ten dětský svět?

Já se vždy ve svém životě snažím o to, abych si kousek toho svého dětského světa nechala v sobě a díky výuce dětí a díky tomu, že se s dětmi setkávám každý den, tak je to pro mě jako taková nabíječka energie a radost.

2. Měla jste už jako malá holka sen stát se zpěvačkou nebo dokonce učitelkou?

Už od malička jsem si přála abych jednou mohla být zpěvačka a díky tomu, že mám skvělou rodinu, která mě vždy v mém snu podporovala se mi to dnes plní. Nebylo to vždy jednoduché a je to dlouhý proces a cesta, ale myslím, že to stojí za to!

3. Co vás v dětství bavilo nejvíce?

Nejvíce mě bavila jízda na koni, měla jsem spousty koníčků a bavil mě také tanec a samozřejmě zpěv. Všechny věci, které jsem měla ráda jako dítě mi zůstaly až dodnes a za to jsem moc vděčná.

4. A jaké kroužky jste navštěvovala?

Chodila jsem na kroužek tance, potom také už zmiňovanou jízdu na koni, která mi vydržela téměř devět let. Pak jsem zkoušela také bojová umění, ale u toho jsem nevydržela tak dlouho ?. Docházela jsem také do základní umělecké školy na hodiny zpěvu, ale bohužel jsem neměla velké štěstí na učitelku zpěvu a přestala jsem kvůli tomu na dlouhou dobu zpívat. Právě proto se snažím být tou nejlepší učitelkou zpěvu a neopakovat chyby, které mi jako dítěti nevyhovovaly.

5. Zkoušela jste třeba i nějaký kroužek u kterého jste zjistila, že tohle vám ale opravdu nejde?

Ano ?, zkoušela jsem toho spoustu, ale dodnes si pamatuji můj kroužek bojového umění jménem Kendo. Jedná se o japonské bojové umění, a to mi opravdu moc nešlo, i když mě to moc bavilo a díky tomu, jsem došla i do bodu, kdy jsem věděla, že mi nemusí jít úplně všechno, ale že je opravdu důležité, aby mě to bavilo a dělalo mi to radost.

6. Byla konzervatoř vaše jasná první volba?

Nebyla. Hned po základní škole jsem nastoupila na střední školu v Mostě na bezpečnostně-právní obor a viděla jsem se jako policistka, nebo voják. Já vím, je to dost kontrastní oproti tomu, co dělám dnes ?, ale během prvního roku studia jsem se rozhodla, že zkusím přijímací zkoušky na konzervatoř Jaroslava Ježka, jen tak, abych si to zkusila a uvidíme … a ono to vyšlo. Ze skoro 200 uchazečů nás vzali 9 a tak jsem si řekla, že to musím zkusit.

7. Máte za sebou spoustu úspěchů – zejména vaše píseň „Are you there“ vyhrála šestkrát první místo v hitparádě Music Chart a její videoklip vznikl pod taktovkou Jana Stracha. Role v muzikálu Pomáda, a to už během studií, videoklip s kapelou Bena Cristovaa a hrají vás stále rádia. Jste velmi úspěšná, k čemuž gratulujeme, ale jaké jsou vaše další sny a plány? Kde se vidíte třeba za 5 let?

Já jsem za všechno, co se mi děje, moc vděčná a snažím se na sobě pracovat a pořád to posouvat dál, a to by nikdy nešlo bez podpory rodiny a partnera, kteří jsou takové moje stavební kameny. Za pět let bych určitě ráda dále učila a předávala zkušenosti a také bych chtěla posunout svoji kariéru zase o další krok a být více slyšet, protože můj sen je zpívat pro lidi a čím více těch lidí bude, tím blíže budu svému snu.

8.Četla jsem o Vás, že raději tvoříte v angličtině než v češtině. Myslíte si, že opravdu dnešní děti berou angličtinu jako samozřejmost, anebo je to stále nějaká ta povinnost ve škole atp.?

Angličtina a čeština jsou pro mě pořád takové otazníčky mezi kterými tak nějak přeskakuji. Čeština je určitě přístupnější a jednodušší co se týče komerčnosti v hudbě, ale pro mě osobně je angličtina daleko lépe uchopitelná, a hlavně co se skládání hudby týče. Výhodou dnešní doby je, že spousta dětí a dospívajících mají angličtinu velmi dobře osvojenou a myslím, že je to i taková dnešní trend například měnit některá česká slova za anglická. Já bych byla ráda, kdybych to dokázala v budoucnosti nějakým způsobem nakombinovat a zařadit do mého repertoáru i český jazyk.

9. Kromě toho, že v naší ZUŠce vyučujete zpěv, vedete tam v létě také příměstské tábory, jak se na tohle těšíte? Už jste nějaký vedla, nebo je to vaše novinka?

Na příměstské tábory se velice těším. Úplná novinka to pro mě není, protože jsem několik let dělala oddílovou vedoucí na táboře, kam jsem jezdila už od malička a myslím, že se mi moc budou hodit zkušenosti, které jsem díky tomu načerpala. Flow příměstský tábor pro mě bude mít oproti jiným velikou výhodu a to, že budu moct zakomponovat do programu obor, který je mi vlastní a to tanec, hudbu a herectví. Už se na celý týden moc těším a věřím, že si to všichni společně užijeme.

10. Co byste vzkázala rodičům, kteří třeba ještě třeba váhají, zda se na nějaký příměšták ve Flow přihlásit? (www.flowzus.cz)

Já pocházím ze severních Čech, a proto mám jinou zkušenost s příměstskými tábory a tento tábor u nás v Zušce bude mít úplně jinou kvalitu. Já, kdybych byla v pozici, že bych se mohla na takový tábor přihlásit, tak bych neváhala ani chvilinku. Proto bych vzkázala rodičům, aby určitě neváhali své děti přihlásit, protože si myslím, že to pro ně bude úžasný zážitek.

Eliško, moc děkujeme za čas, který jste nám věnovala, přejeme krásné léto a brzy naslyšenou.

Rozhovorem provázela Adéla Jirků.

Adélka pracuje v Kroužkách od května 2022 a to jako Koordinátor a pedagog hudebních a tanečních oborů. Vystudovala Univerzitu Karlovu v Praze, pedagogickou fakultu obor Francouzský jazyk-Pedagogika. Již během studia se věnovala doučování francouzského jazyka jak dětí, tak dospělých. Francii procestovala křížem krážem, a proto má také takovou oblibu v tomto jazyce. Již od útlého věku se věnovala gymnastice, později aerobiku, tancovala také hip hop a dodnes patří tanec mezi její nejoblíbenější sport.